VIKARIÁTKO VE SVĚTLÉ NAD SÁZAVOU

CHRISTUS VIVIT!

Dne 1. února se konalo vikariátko, tentokrát ne v Želivě, jak tomu bývá, ale všichni jsme zamířili do města Světlá nad Sázavou. Zdejší mládež v čele s knězem Pavlem Jägrem si pro nás připravila zajímavý program s malým překvapením na konec.

Příjezd byl naplánován brzy, abychom mohli společné setkání začít mší svatou, při které nás doprovázela schola Arcibiskupského gymnázia z Kroměříže. Po mši jsme navštívili tamější základní školu, kde přišla řada na první bod programu, přednášku na téma CHRISTUS VIVIT, kterou vedl otec Pavel. Nezůstali jsme však jen u poslouchání, i pro nás čekal úkol, a tak jsme společně ve skupinách mluvili o vybraných čtyřech článcích z papežova dokumentu. Malovali jsme, psali a určitě nejvíce času věnovali otázce: „V čem spočívá houževnatost a ztřeštěnost mladých?“ a odpověď? „samozřejmě, že v našich nápadech a fantazii.“

Na obědě, který následoval, si všichni moc pochutnali a mnozí konstatovali, že takový dobrý oběd jsme už dlouho neměli.

Ačkoli byl teprve únor, počasí nám přálo, a tak druhým bodem programu byla hra po celém městě. Výchozím bodem se nám stala fara, kde každá skupinka dostala plánek s instrukcemi a souřadnicemi. Mohli jsme vyrazit. Pomocí souřadnic jsme se dostali na různá místa, byli jsme na návštěvě u hrobníka, podívali jsme se do světelského podzemí, kde jsme se zúčastnili krátké prohlídky. Trochu delší procházka nás čekala do parku k rybníku, kde jsme hledali památníky. A nakonec jsme navštívili obecní úřad, kam jsme skoro všichni, i přes hezké počasí, z parku donesli na botách bláto.

Naše putování skončilo tam, kde začalo. Na faře byl připraven poslední úkol. Z každého navštíveného místa jsme si donesli obálku s krátkým textem, ve kterém bylo začerněno jedno slovo. A po nás nebylo požadování nic lehčího než ono slovo uhádnout. Někomu se to podařilo na první pokus, jiný zase chvíli namáhal hlavu. Slovo světlo ale nakonec odhalili všichni. Jako odměna a sladká tečka na závěr, byla pravá horká čokoláda se šlehačkou. Společně jsme ještě chvíli poseděli, ale pak už nás čekalo loučení a cesta domů.

„Ale vyšlo nám to ne? Hezký počasí, dobrá parta ...“

Denisa Tůmová