HRADUBICKÉ DERBY #3 - REPORTÁŽ

Začátek samotné akce byl naplánován na čtrnáctou hodinu, kdy se měla na místo konání, konkrétně tedy do Salesiánského střediska mládeže dostavit i hradecká výprava, jež úspěšně dorazila do Pardubic vlakem, a která se následně rozhodla trochu zaimprovizovat, zavrhla autobusové spojení a na místo určení dorazila pěšky. Po jejich příchodu do objektu byl započat blok registrací. Každý jednotlivý účastník derby se po potvrzení své přihlášky mohl svobodně rozhodnout, ve kterém ze tří nabízených sportů bude hájit barvy svého města. Těmito sporty byly volejbal, florbal a vybíjená.

 

Pro slavnostní zahájení byla použita společenská místnost, kde nám hned zkraje organizátoři předvedli scénku o problémech, které nastávají při používání mobilních telefonů během společenských akcí. Toto vystoupení mělo opravdu skvělou myšlenku a vystupující mohli mít radost nejen z velkého aplausu, který následoval, ale především mohli být hrdí na bezprostřední důsledky své scénky, protože po tomto jejich apelu na to, aby si účastníci začali všímat více svého okolí a zajímavých lidí, kteří jsou kolem nich, skutečně naprostá většina odložila své mobilní miláčky a až do večera je nechali odpočívat.

 

Po tomto zdařilém úvodu přišla uvítací řeč hlavních organizátorů o tom, jak celá akce bude probíhat, kde jsou stanoviště, jaký je časový harmonogram a též se nám představili sudí, kteří měli při sportovních kláních asistovat. Nicméně ještě před zahájením sportovních aktivit bylo nezbytné se společně navzájem aspoň trochu představit. A protože do Pardubic zavítalo opravdu veliké množství lidí, došlo k přesunu ven, kde sice panovala menší zima, ale to vůbec nevadilo. Po skončení seznamovacích aktivit již nic nemohlo oddálit start pravého sportovního zápolení.

 

Nejdříve se podle plánu pořadatelů měly souběžně odehrát zápasy ve florbalu a volejbalu a poté se všichni měli sejít u hraní vybíjené. Florbal pro hradecké dopadl přímo katastrofálně. Sice jim nelze upřít, že v zápase projevili ohromnou vůli a touhu zvrátit nepříznivý výsledek, nicméně v této disciplíně byl hradecký lev poražen a po právu tak zvítězili hráči hájící pardubické barvy. Podle jiných not se však hrálo v utkání volejbalových družstev. Zde to byl duel mnohem vyrovnanější a nakonec se paní štěstěna usmála na tým z Hradce Králové. Po krátké pauze byly tedy za nerozhodného stavu povolány oba tábory k finálnímu souboji ve vybíjené. Šance byly stejně vyrovnané, leč pardubický soubor cítil výhodu domácího pole. Diváci mohli sledovat nervy drásající bitvu, ve které ovšem domácí využili maximálně své odhodlání spojené s přesnou muškou a přemohli hradecký odpor. Bylo dobojováno. Pardubice tak opět potvrdily výsledky z minulých let, kdy platilo staré rčení můj dům, můj hrad.