...v malé zahrádce...

PŘÍPRAVA NA CSM V OLOMOUCI (z pohledu režie :-))

2. 10. 2017 11:43
Rubrika: Reportáže | Štítky: CSM

„Chtěla bych s něčím pomoci, nebýt „jen“ účastník…“ tak něco takového mi běželo hlavou na setkání v Krakově. Byla jsem moc vděčná, že jsem si celosvětové setkání prožila jako účastník, ale natolik jsem vnímala slova papeže, který řekl, že se máme zvednout ze svých pohovek a být aktivní, že jsem chtěla jednat okamžitě. Ještě v polské Mogile jsem se sešla s režisérkou a nabídla se, že bych ráda pomohla se setkáním v Olomouci. A opravdu se mi přání během srpna loňského roku splnilo. Ocitla jsem se v přípravné skupince REŽIE. Předtím jsem pomáhala s režií našich diecézních setkání, ale tohle bylo něco jiného. Často slýcháme slova “služba, oběť, porozumění, kompromisy, respekt k druhému“…, ale zažít to na vlastní kůži je vážně jízda! Tak třeba hned první přípravné setkání režijního týmu se mi krylo s PoKrakovským setkáním na Vesmíru, kam jsem se opravdu těšila. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem se rozhodla pro tuto službu a odjela do Proseče. Nelituji.

Živě si pamatuji, jak jsem se bála, jestli do té Proseče vůbec trefím a jaké lidi tam poznám. Před odjezdem na přípravné setkání jsem si prohlídla jejich fotky na facebooku, což mi pak pomohlo identifikovat skupinu lidí čekající na stejný autobus. Připadala jsem si trochu trapně. „Ahoj, jedete taky do Proseče, že? Já jsem Anežka.“ Přiznám se, že jsem zpočátku nevěřila, že se nám podaří vytvořit společenství, ale čas a Boží vedení dělají zázraky!

Přípravné víkendy, kterých bylo relativně dost :), se nesly v podobném duchu. Setkávali jsme se na faře našeho doprovázejícího kněze Vládi Nováka. Určitě jste o něm už slyšeli. Působil několik let jako kněz na centru v Příchovicích a poslední roky doprovázel režijní skupinku (Třešť, Krakov). Zpátky ale k obvyklému programu víkendů: pátek – večeře – dokonalý banánový koktejl, výborný chleba, sýr a tuna zeleniny. Společné sdílení, modlitba, rozhovory, oblíbená karetní hra – koza, fronta na koupelnu a snaha vměstnat madračku do malé místnosti. Sobotní snídaně se skládala z úžasných buchet od místních farníků, stejně tak i odpolední svačina! Velké díky! Asi jsem za svůj život neochutnala tolik druhů koláčů, bábovek, štrúdlů a cukroví! Můžeme jim též děkovat za sobotní a nedělní obědy. Teď už dost o jídle. Ale znáte to, mamka se vždycky ptá, co jste měli k jídlu, když odněkud přijedete, ne?

Ráno jsme si vyslechli slovo na den, které jsme se pokoušeli aplikovat do našeho života. Sobotní dopoledne jsme bez ohledu na počasí trávili kolem kuchyňského stolu a snažili se formulovat, čeho se bojíme, jak strachu čelíme a co bychom rádi sdělili světu. Odpoledne patřilo růženci a procházce po malebném okolí. Ale… občas jsme se ztratili, trochu zmokli, byla nám zima, téměř vždy se nám nechtělo po obědě vstát a jít, takže jsme čas na růženec nazývali „pochod smrti“. Ten jsme však vytrvalostí nám vlastní několikrát absolvovali i v Olomouci. Zbytek odpoledne se znovu vymýšlelo a zkoušelo. Navečer jsme slavili mši svatou a na závěr dne jsme reflektovali, jak se nám podařilo žít slovo na den, tzv. sdílečka. V neděli po obědě jsme odjížděli zpátky domů.

Přemýšleli jsme, kteří světci mohou oslovit mladé lidi, jaké svědectví by nás mohlo posunout dál v našem duchovním životě či jaká forma modlitby je nám blízká, a také jak využít závěry z jednotlivých fór mládeže. Základní koncept byl už asi od začátku jasný, každý den v Olomouci se budeme věnovat jednomu strachu. V průběhu prosince se začali více rýsovat jednotlivé postavy, které vždy zápasí s daným strachem. Po dlouhých diskuzích se zrodili naši hrdinové – Kryštof, Gábina, Jonáš, Tereza a Viktor. To víte, nic nového! Proces vzniku jste ale neviděli. Tak třeba Viktor se původně měl jmenovat Erik nebo Bianka :) a Jonáš neměl komunikovat s Kájou, ale přímo s moderátorem Fandou. Představa setkání v CK a vyprodaný zájezd vykrystalizovala během lednového a březnového setkání, to se ale ještě cestovka jmenovala CK Marnotratný a syn. Taky se původně nemělo cestovat do Efezu, ale na jiné mariánské poutní místo. A tady přichází na řadu kompromis a respekt k druhému. Myslím, že když spisovatel vymýšlí postavy a prostředí pro svou knihu, má to mnohem jednodušší. Nás se muselo shodnout více, ale o to to bylo větší dobrodružství a větší radost z výsledku. Od dubna jsme začali zkoušet a některé divadelní pokusy jsme natočili, třeba přepadení Kryštofa ve vlaku, to jste ale v Olomouci vidět nemohli, protože výtah byl prostě zajímavější ;). V květnu už jsme zkoušeli na jevišti a pod dohledem Jendy Balíka, který nás přijel podpořit v našem snažení. Poté následovalo červnové a prázdninové soustředění, kdy se i natáčelo. O natáčení turecké kebabárny, plavby na lodi a koupání s krokodýlem bohužel zprávy podat nemohu, ale zkuste Kryštofa, třeba přihodí i historky z natáčení ;).

Anežka Tomášová

Zobrazeno 669×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz