JAK NÁM TO STÁLO ZA TO...

Květen… to je takový ten krásně malebný čas, kdy kvetou kaštany, a vy každým coulem cítíte nejen vůni šeříků, ale taky vás obklopuje stále sílící pocit „tozasbudezkouškový“. A tenhle pocit bývá vystřídán pocitem „venkujetakhezkynebudupřecesedětdoma“. Kromě toho, že člověku je snižována koncentrace nad učebnicí/klávesnicí tou nádherou venku, koncentrace ruku v ruce klesá i s výkony našich hokejistů. Je to tak. I na DCM dolehla síla MS v hokeji.

Vlajku z okna jsme nevyvěsily. Snažíme se držet zkrátka. Možná i proto, aby nedošlo k omylu, že je další květnový státní svátek, a abychom nezapříčinily to, že si celá katedra hudebky, sídlící na stejném patře, hodí den volna. I když studenti by nejspíš projevili určitou dávku potěšení. (To zní skoro jako plán… :))

Většinou se na hokej díváme doma. Někdy se ale stane, obzvlášť hraje-li se zápas odpoledne, že tu první třetinu holt stihneme v práci. Co naplat, hokej je hokej, hledáme přenos online. Snažíme u toho něco dělat a vnímat to spíš jako přenos v rádiu. Jestli jste někdy slyšeli rozhlasový přenos zápasu, tak jistě chápete, že to jsou děsný nervy zvyšující schopnost vaší fantazie o dalších sto levelů.

Plán jít po první třetině domů a ty další dvě dokoukat doma, ten, jak správně tušíte, padnul. Přestávka nebyla na poklizení, sbalení se a přeběh domů dostatečně dlouhá. (Znáte to…holky…) Co naplat, hokej je hokej a už svíráme pěstičky u obrazovky ve snaze zopakovat Zárubův již legendární manévr z gólové radosti. A gól… Nikde. Vlastenecky dokoukáváme třetí třetinu. Pokud jste ten zápas s Norskem viděli, tak víte, jak ta třetí třetina dopadla. Nijak.

Nicméně manévr z gólové radosti jsme mohly díky hokejovým udatníkům provést v prodloužení. Hrdě jsme se přestaly držet zkrátka a otevřeným oknem se ozval gólový výkřik. Učitelé zpěvu z katedry HV by nás jistě nepochválili za to, že si huntujeme hlasivky, ale nám… Nám to za to stálo! :)