MMM 2019 ... MISIE SKUTKEM ...

Kdybych snad náhodou chtěl někdy někoho přesvědčit o tom, že je opravdu správné dělat něco pro druhé, nedělal bych o tom půlhodinovou přednášku (teda aspoň doufám). Příklady táhnou. Kdykoli vidím, jak se rodiče poctivě starají o své malé děti, jak si s nimi trpělivě hrají, jak je popatnácté za den převlékají, protože malý Michálek na sebe opět vylil šťávu z hrníčku a Monička si sedla do bahna, tak si říkám: jaká obětavost, jaká trpělivost. Klobouk dolů. Hned se pak cítím víc zavázán využívat lépe čas, zvednout se a jít sám něco dělat. Působí to mnohem víc než sebelepší motivační speaker z youtube. Příklady táhnou. Když v polovině 19. století otec Damián de Veuster přistál na ostrově Molokai, kde se měl starat o malomocné, tak si je nezískal tak, že by kázal o Boží lásce a milosrdenství k trpícím, ale tím, že jim celé odpoledne nosil vodu ve džbánech, protože to bylo k pramenům daleko, vodovod žádný a žízeň obrovská.

I Ježíš nejenom mluvil, ale svá slova potvrzoval také činy, mocnými zázraky. Svým učedníkům pak zdůraznil, že je-li pro ně těžké věřit jen proto, že něco říká, tak ať věří aspoň pro ty skutky, které dělá.

Každý máme úkol hlásat evangelium, opravdu to není činnost vyhrazená jen kněžím a sestřičkám. Platí to o nás o všech. Jen si právě musíme být vědomí toho, že nejde jen o nějaké kecy. Jde hlavně o příklad našeho života. Příklady táhnou.

Nabízím tedy dva kroky. Nejdřív je nutné mít před očima nějaký konkrétní vzor, díky kterému se já sám budu snažit jít za Ježíšem. A pak, když budu mít motivaci, pak se můžu snažit být sám příkladem pro lidi ve svém okolí.

Konec řečnění, jdeme něco dělat!

Jan Pitřinec