...v malé zahrádce...

S. GABRIELA (VINCENTKY)

26. 3. 2019 18:00

Jméno: s. Gabriela Gorčáková

Řád: Jsem ze Společnosti dcer křesťanské lásky, svátého Vincenta de Paul, služebnic chudobných, lidově nás zvou vincentky, zkratka: DKL

Heslo společnosti: Láska Ježíše Krista ukřižovaného nás pobízí.

Moje životní krédo: 3xR= Radost Rozdáváním Roste :)

 

 

1. Představ krátce vaše řeholní společenství.

Podle kánonického práva je církví uznaná jako společnost apoštolského života.
Máme specifický čtvrtý slib: službu chudým. Sliby si obnovujeme každý rok, vždy na slavnost Zvěstování Páně, abychom k fiat Panny Marie přidali naše „ano“.

Zakladatel sv. Vincent de Paul (1581 – 1660) byl pozorný na projevy Boží prozřetelnosti a vnímavý na působení Ducha svatého, odhalil materiální a duchovní bídu své doby a zasvětil svůj život službě a evangelizaci chudých. Prozřetelnostně potkal Lujzu de Marillac (1591-1660), která s ním úzce spolupracovala na díle dobročinné lásky a je spoluzakladatelkou DKL. Sestry nejdříve pečovaly o chudé a nemocné v jejich domácnostech Později dle potřeb ošetřovaly choré v nemocnicích, vyučovaly děvčata, pečovaly o sirotky, vězně, galejníky, raněné vojáky, utečence, staré lidi, duševně nemocné a jiné.

Dnes nás je přibližně 16 000 sester v 94 zemích a zastoupení máme na všech kontinentech.

Jelikož jsme nevětší společností a máme misijní rozměr, tak je těch míst opravdu hodně. Pokusím se alespoň něco málo zachytit:

Asie – Kambodža, Čína, Korea, India, Indonésie, Irán, Izrael, Japonsko, Kazachstán, Laos, Libanon, Filipíny, Sýrie, Taiwan, Thajsko, Vietnam.

Jižní Amerika a Karibské ostrovy – Argentina, Bolívie, Chile, Kolumbia, Kostarika, Kuba, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Haiti, Honduras, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Portoriko, Dominikánská Republika, Uruguay, Venezuela.

Jižní Amerika – portugalský jazyk: Brazílie

Oceánie – Austrálie, Ostrovy Fidži, Cookové ostrovy

Severní Amerika – Kanada, Spojené státy americké

Evropa – Vatikán, Albánie, Německo, Rákosko, Belgie, Bělorusko, Chorvatsko, Španělsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Irsko, Italie, Kosovo, Makedonie, Holandsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Anglie, Rusko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko, Česká republika, Turecko, Ukrajina.

 

A ČR?

I když už v roce 1854 působily sestry v Brně (pod rakouskou provincií), samostatná slovenská provincie vznikla v roce 1922. V 50. letech 20. století v důsledku politických změn byly veškeré vincentská díla zrušená a sestry deportované do pracovních táborů a věznic. Přes 100 sester bylo vyvezených do českých továren, odkud je po několika letech přesouvali do sociálních ústavů jako ošetřující personál.

V současnosti má naše provincie 266 sester a komunity se nacházejí na Slovensku, v Čechách a misie na Ukrajině a v Rusku. Sestry působí jako učitelky ve školách, věnuju se dětem a mládeži, jsou ve službě starým a nemocným lidem v hospicích a v zařízeních sociálních služeb, v domácí pečovatelské a ošetřovatelské službě, působí v mobilním hospici, ve službě lidem bez domova, starým a nemocným kněžím a spolusestrám, ve farnostech jako pastorační asistentky a všude tam, kde je jakákoliv bída a potřeba.

V ČR máme 5 komunit: dvě komunity v Brně a po jedné v Hradec Králové, na Mendryce u Litomyšle a Staré Boleslavi.

Více na: www.vincentky.sk/komunity/ceska-republika/

 

2. Co Tě vedlo ke vstupu do kláštera?

No, předpokládám, že Duch svatý. :)

S povoláním je to jako se zrníčkem v podobenství, jež vyprávěl Ježíš – ani nevíš a ono roste a roste a najednou je tak veliké, že je z něho strom…

Zajisté mohu říci, že to bylo více podnětů. Určitě na moje rozhodování měla veliký vliv knížka Otec vyhoštěných od bravurního spisovatele Wilhelma Hünermanna. Dnes je možnost ji vidět i zfilmovanou: Molokai: The Story of Father Damien. Bylo mi tenkrát ani ne 14 let a já měla vnitřní jistotu, že zasvěcený život – služba Bohu a lidem, je prostě pro mě. Ovšem jak a kde? Totalita udělala svoje. Babička mi říkala, že řádové sestry nemůžou ven, že jsou zavřeny za mřížemi kláštera a že tam mě ani nevezmou, jelikož jsem příliš veselá, tancuji a „lítám“. Prarodiče měli velké hospodářství a já si fakt užívala lítání po polích. Prostě malý živel plný energie. Pořád jsem si vnitřně opakovala, že přeci musí být řád, kde sestry chodí mezi lidi, kde jim pomáhají, kde mohou na misie. Až jednou do naší farnosti přijeli sestry vincentky z vedlejšího města. Obnovily mariánskou družinu, která komunistickým režimem zanikla, a staly se novými animátorkami Sdružení mariánské mládeže. A tak se mi dostalo vincentské formace a do rukou spousta dobrých knížek – opět Hünermann a jeho životopis sv. Vincenta de Paul. K tomu osobní návštěva v „klášteře“ sester. On to vlastně klášter nebyl, ale ubytovna pro zaměstnance fakultní nemocnice v Martině, ale to, co jsem tam cítila, se dá popsat pouze jedním slovem: DOMOV. A tak jsem nastoupila na cestu kandidatury, postulátu a později noviciátu u sester vincentek. Od té doby jsem působila v komunitách v Čechách i na Slovensku.

Nemohu nezmínit i rodinné zázemí. Pocházím z věřící rodiny, i když ze smíšeného manželství. Ekumenismus a společné návštěvy bohoslužeb mi nebyl nikdy cizí, protože jsem k tomu byla vedená odmala. Maminka je evangelička a já ji dodnes děkuji za její silný postoj: vést své tři děti cestou katolické víry, a to i navzdory nesouhlasu svého otce. A tak mohu říci spolu s prorokem Izajášem: „Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem.“ Pro moje rodiče byl odchod k sestrám obrovská rána, ale dnes po dvaceti letech vím a vidím, že je uzdravena.

 

3. Poděl se s námi o nějaký zajímavý zážitek ze života v klášteře.

Hm, těžko říci. Víš, pro každého je zajímavé něco jiné.

Vybavuje se mi jedna situace. Bylo to v provinčním domě v Nitře, byla jsem na exerciciích pro kandidátky a u mytí nádobí jsme se bavily, z čeho se tak asi ty sestry mohou zpovídat, vždyť ani není moc příčin hřešit. Slyšela nás místní představená a říká: „Z hříchů, moje milé, z hříchů. Vždyť uvidíte.“ No a dnes vidím, že je skutečně z čeho se zpovídat, dokonce každé dva týdny je materiálu dost. 

Další zážitek souvisí s mojí zálibou ke hvězdám a astrologii. Snažit se najít souhvězdí, v osvětleném městě je to docela složité. Jednou večer jsme jako mladé diskutovaly nad hvězdnou oblohou a marně hledaly Malý vůz. Slyšela nás starší sestřička a z okna svého pokoje a na moji otázku, kde je Malý vůz, řekla, že v garáži. Zdá se, že každý si pod malým vozem představí něco jiného. :)

 

4. Jaké činnosti se během dne věnujete?

Je to různé. Den začínáme a končíme vždy modlitbou. Společně se denně modlíme ranní chvály a nešpory, spolu rozjímáme nad Písmem svatým a prožíváme mši svatou. Denně máme rekreaci – veselé setkání při ručních pracích nebo hrách, po kterém si přečteme část z interního časopisu Ozvěny Společnosti nebo kousek z některé encykliky či ze spisů sv. Vincence. Každá z nás je někde zaměstnaná, a tak chodíme do práce. Taky je potřeba přes den udělat ty všední práce domácnosti: nákup, vaření, úklid, praní, žehlení apod. No a taky záleží na tom, zda je to malá komunita nebo velká, podle toho jsou rozdělené činnosti.

Moje služba (zaměstnání) je nyní na Diecézní charitě Hradec Králové, kde pracuji jako sociální pracovník – metodik pro podporu sociálních služeb celé naší diecéze. Další dvě sestřičky v mojí komunitě pracují jako pracovníci v sociálních službách v Oblastní charitě Hradec Králové v pečovatelské službě.

 

5. Mohou vás mladí lidé v klášteře navštívit? Pořádáte nějaké akce pro mládež?

Ale ano, v každé komunitě mají dveře otevřené. V každé se některá sestra věnuje mládeži, a to na různých úrovních. Někde pracují s vysokoškoláky (třeba v Brně), v ostatních komunitách připravují na první svaté přijímání, pořádají příměstské tábory a někde spolupracují s Diecézním centrem mládeže. Celorepublikově se věnujeme mladým skrze Sdružení mariánské mládeže. Více se dozvíte na webu: www.smmcz.eu/

 

6. V čem vidíš odlišnost mezi českými a slovenskými věřícími?

Popravdě řečeno dnes už nevidím. A nemyslím tím zrovna počty lidi v kostelech, které se na Slovensku taky zmenšují. Vždy to máš ovlivněno i regionem, kde zrovna jsi. Sama vidíš rozdíl mezi Moravou a např. severními Čechy.

7. Máš pro naše čtenáře ještě nějakou zajímavost, něco „special“?

Ráda bych se podělila s duchovními dary, jež byly dané naší společnosti:

Zelený a červený škapulíř a nejvíce Zázračná medaile, která je rozšířená po celém světě.

 

https://www.youtube.com/watch?v=q1J01fN8JkQ

A se svatými, kteří jsou skutečně obdivuhodnými vzory.

Více se dozvíte na www.vincentky.sk a FB stránce: https://www.facebook.com/vincentkyslovensko/

Zobrazeno 1247×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz