ANEŽKA HORKÁ

Věk: 17 let

Vikariát: Hradec Králové

Vystudovaná škola: zatím nedostudované Biskupské gymnázium v Hradci Králové

1. Jsi od letošního školního roku novým zástupcem pro vikariát Hradec Králové. Jaké jsou tvé dojmy z této služby v církvi?

Smíšené, ale převládají ty pozitivní. Rozhodně mě ta služba moc baví. Zajišťuju prostor, aby se mohli mladí společně setkat, a díky tomu také poznávám mnoho nových lidí. Někdo by měl možná jiný názor, ale myslím, že takové akce jsou pro mladé lidi potřeba pro jejich duchovní růst. Vidět, že mají okolo sebe nějaké vrstevníky na stejné Boží vlně. Co mě ale na téhle službě fascinuje, že mám pořád pocit, že jsem se k ní dostala úplně náhodou a vlastně to ve skutečnosti nejspíš vůbec náhoda nebyla…

2. Co se ti za tu dobu podařilo zorganizovat, případně na jakou akci bys Hradečáky chtěla pozvat?

Organizovali jsme spolu s Pardubičáky sportovní Hradubické derby, pak takový neplánovaný filmový večer a předvánoční vikariátko. Teď v únoru pořádáme taneční večer. Vlastně ještě u nás v Hradci započal cyklus Večer chval, kde se můžou lidé všech věkových kategorií sejít a písněmi chválit Boha. Tomu však více šéfují lidé z Pouchova a studenti z vysokých škol. Pokud můžete, tak ale určitě na příští Večer chval přijďte. Bude se konat 11. 3. od 18.30 v kostele sv. Pavla v Pouchově.  Kam ještě můžete zavítat, je naše hradecké spolčo, které se koná každé úterý od 19 hodin ve farní místnosti Nového Adalbertina.

3. Navštěvuješ také animátorský kurz. Lze podle tvého názoru využít nějaké znalosti a zkušenosti z něj při práci ve vikariátu?

Samozřejmě! Učíme se postavit domeček s elektřinou a postelemi… (převzato z metaforického výukového materiálu – pozn. redakce.) A komunikovat s lidmi. To je na téhle práci to nejdůležitější a vlastně nejsložitější. Rozhodně jsem moc ráda, že jsem na něj podala přihlášku. Kdyby nic jiného (a u toho to asi neskončí), tak si odtud odnesu spoustu zážitků a nových přátelství.

4. Věnuješ se mnoha aktivitám, ale co ráda děláš ve svém volném čase?

Je toho mnoho, co ráda dělám a co bych také ráda ještě dělala. Z kroužků jsem toho vystřídala hodně, ale co mě asi nejvíce ovlivnilo, bylo kreslení a divadlo. Ráda zpívám, tancuju. Dva roky hraju na klavír. Taky si jdu ale někdy ráda zaběhat. Je toho fakt hodně, ale bohužel už není na všechno tolik času. Na co se ale snažím najít čas přednostně, jsou mí přátelé. Je pro mě důležité poznávat nové lidi, ale i ty, které mám okolo sebe dlouho.

5. Máš nějaké vysněné povolání, kterému by ses chtěla věnovat po studiu na gymnáziu?

Vysněné bylo stát se herečkou nebo krasobruslařkou. A asi nejvysněnější povolání pro mě bylo stát se princeznou.☺️ Co jsem zásadně nechtěla dělat, byla učitelka. Teď ale dost uvažuju o 1. stupni nebo nějaké speciální pedagogice. Cesty Boží jsou však občas nevyzpytatelné… Třeba budu kosmonaut, prý to jsou většinou prvorození.

6. Na závěr se s námi, prosím, poděl o nějaký zajímavý zážitek, který se ti v nedávné době stal.

To bylo asi právě na cestě na první animátory. Na Vesmíru jsem před nimi byla jednou a vlastně jsem nikdy plnohodnotně nešla tu cestu, kterou se lidé dostávají nahoru, když jdou od Národního domu. V Novém Městě na cestě u Hradce mi ujel navazující spoj, autobusu, takže do Deštného jsem už přijela za tmy. A vůbec jsem netušila kudy jít. Volat Terez (z DCM – pozn. redakce) mi bylo trochu blbé, přece jenom vyjít kopec není tak složité. Za tmy je to už ale trochu horší. Párkrát jsem se vracela, okolo mě se ozývaly různé prapodivné zvuky lesa. Fakt jsem se v tu chvíli konstantně modlila, aby na mě nevyběhl nějaký úchyl. (Pak jsem samozřejmě byla poučená, že úchylové většinou vážně v horách nejsou, ale v to se v tu chvíli neodvažujete doufat.) Došla jsem. Sice asi trochu později, jak je u mě zvykem, ale došla! Všechny cesty z Deštného asi vedou na Vesmír...

Označ, co preferuješ:

Kytara X klavír

Sukně X šaty x Kalhoty

Kniha X film

Jízda na kole X pěší chůze X jízda autem

 Léto X zima

ZOO X kulturní památka X sportovní akce

Čas pro sebe X čas s přáteli