VESMÍRNÝ SILVESTR I.

Vesmír byl pro mě donedávna zcela neznámým místem. Ne že bych o něm nikdy neslyšel. To, co jsem o něm ale věděl, bylo jenom v mých představách. První vlastní zkušenost s Vesmírem jsem získal až jako účastník Animátorského kurzu, který začal 13. 10. 2017. Asi nebývá úplně obvyklé, setkat se s tímto místem až ve věku 22 let. Je to ale asi i tou vzdáleností od mého domova (cca 140 km). Teď se ale stalo, že jsem se na Vesmír dostal potřetí a hned jako součást režie. Možná se divíte, proč vám v souvislosti s Vesmírným Silvestrem píšu o tomhle. To proto, že by tento můj úvod mohl být povzbuzením pro ty, kdo toto místo přehlíží, stejně jako jsem ho přehlížel já.

Většina režijního týmu přicestovala na Vesmír už ve středu 27. 12. kolem poledne. Program sice začínal až ve čtvrtek, ale my jsem se v tomto složení sešli poprvé, tak bylo třeba řešit celý program až na místě. První den byl pro mě převážně informativní. Teprve jsem se dozvídal, jak vlastně takový Vesmírný silvestr probíhá a co všechno zahrnuje naši práci. První den byl ale taky prostorem pro výzdobu Vesmíru k danému tématu. Letos se ani předem nevyhlašovalo téma, tak nevím, zda vůbec všichni účastníci postřehli, že se nacházejí v období antického Řecka.

Teď už ale přicházelo to náročnější. Příprava úvodní scénky. Času na to bylo poměrně dost, proto jsme si s tím vyhráli a nacvičili to tak, jako už nikdy potom. Uvítání proběhlo ve velkém stylu. Za zvuku slavností trumpety přiběhl posel Hermes – jeden z Olympských bohů a začal představovat příchozí bohy: Dia, Afroditu, Dionýsa, Poseidona a Athénu. Po našem představení ale přišel čas na seznámení se s účastníky. V tu chvíli nás tam mohlo být tak 50. Bylo tedy několik seznamovacích her. Potom ještě promluvil Tomáš Hoffmann (pro vás, kteří ho neznáte – kněz starající se o chod DCŽM Vesmír) a řekl úvodní slovo právě o tomto svém svěřenci.

Na páteční odpoledne jsme přichystali Olympijské hry. Ty měli zahajovat minulí vítězové rozděláním ohně. Jelikož se jim ale oheň rozdělat nepovedlo, zavolali si na pomoc boha Helia, který byl na svých bobech přivezen dvěma silnými koňmi. Asi čtyřicet účastníků bylo rozděleno na pět týmů. Postupně si prošli pěti disciplínami. Během těžkooděnců, klasickým během, hodem oštěpu, přenášením ohně a stavěním sněhové věže. Po skončení Olympijských her přišla na řadu hra s hledáním a zapamatováním si řeckých mouder. Byl jsem velice překvapený, jak se k tomu všichni postavili a jak se jim dařilo. Šlo o velice těžké a dlouhé texty, ale všem se to nakonec povedlo. Na závěr dne byl pro všechny připravený ještě jeden zákeřný úkol. Každá skupinka dostala jednu část příběhu Odyssea a 20 minut času na nacvičení tohoto příběhu. Během nácviku a představení jsme se s většinou režie nedostali ani na část těchto scének, protože jsme nacvičovali večerníček. Dle ohlasů to ale dopadlo nad očekávání. Po scénkách už ale nadešel čas pro nás a náš večerníček o Kaktušence. Šlo o parodii na známou pohádku o Šípkové Růžence. Kaktušenka kvetla do kaktusové krásy a když vyrostla, píchla se o kaktus.

Sobota byla dnem misií. Nám z režie ale nezbývalo nic jiného než zůstat na Vesmíru a připravovat další program. Dnes jsme se pustili do večerníčku s námětem Sněhurky. Mezitím, co jsme večerní scénku chystali, se většina z účastníků věnovala roznášení perníčků s pozvánkami na nedělní koncert. Tento koncert měl být završením čtyřdenního snažení party vzešlé přímo z účastníků Vesmírného silvestru. Pokud ses i ty účastnil, mohl jsi být také součástí této hudební party. Když skončili misie, přišel volný prostor. Tento čas se dal využít třeba k nacvičení nějakého vystoupení, které by mohlo obohatit silvestrovský galavečer, kde mohl vystoupit kdokoliv.

Pro některé účastníky Silvestr začal až v neděli. Pro všechny byl ale tento den závěrem. Závěrem roku 2017. Dny na Vesmíru nám rychle plynuly, a tak jsme se dostali až sem. Ti, kdo měli dnes na starost chystání nějakého programu, popř. jídla, začali den mší svatou už v 7:15. Po snídani se ale ostatní vydali na mši do Deštného. S režií jsme dopoledne nijak zvlášť nepracovali, na všechny z nás dolehla těžká únava. V noci jsme řešili program, a tak na spánek nezbývalo mnoho času. Kdo tedy mohl, trávil dopoledne alespoň chvíli v posteli. Čas byl ale neúprosný, tak jsme se po krátké pauze pustili zase naplno do příprav. Po obědě byla generálka galavečera. Po ní jsme už věděli, jak na tom jsme časově i programově, a mohli jsme promýšlet návaznost těchto vystoupení s našimi scénkami. Galavečer byl zahájen koncertem v kostele sv. Máří Magdalény. Jde právě o ten koncert, o kterém jsem se již zmiňoval. Secvičení koncertu měl na starost Jakub Soukal. Já sám jsem se koncertu nezúčastnil, jelikož jsme s režií připravovali večerní program, ale mohl jsem slyšet nahrávku, která mě přesvědčila o úžasných schopnostech hudební skupiny vzešlé z tohoto silvestrovského setkání. Když jsme se po koncertu všichni sešli na Vesmíru, mohla začít vystoupení. Všechna vystoupení jsme provázali příběhem Helenky a Cyrila. Helenka byla pro svoji krásu, kterou předčila Afroditu, svržena z Olympu. Musí být vychovávaná jako kluk, aby si jí Afrodita nevšímala. Bylo jí dáno jméno Hlen a starala se o ni svině. Když se jednou Helenka a Cyril setkají, zamilují se do sebe. V následující válce se ale nepoznají a Helenka Cyrila zabije. Po tomto zjištění se vydává do podsvětí, aby ho z něj vyvedla… Vystoupení účastníků: Bača (divadlo), Ufoni (loutkové divadlo), Dědko - Nečekaná výhra, Balet – Labutí jezero, Pirátský ples Chotěboř, Slam poetry (báseň), O princezně Šarlotě, Tanec – Sára gang, Zpovědní automat, Policejní akademie – komedie, Jura show, Venku je na nule (zpěv), Arizona – divadelní komedie.

Možná by se mohlo zdát, že je tohle to pravé zakončení roku. Nebyl to ale ještě ten pravý závěr. Když jsme si společně užili těchto krásných vystoupení, přišlo na řadu to hlavní. Přišel mezi nás Pán Ježíš v Eucharistii a my jsme před ním dostali prostor na zpětné ohlédnutí za uplynulým rokem. Byly nám k tomu dány lístečky s možností napsat klady a zápory tohoto roku za každý měsíc v roce. Když jsme s těmito klady a zápory šli spolu s Ježíšem do Matouše (kostel sv. Matouše) padlo na mě dojetí za všechno, co mi Pán tento rok dal, až mi z toho vyhrkly slzy. Na tento pochod nám zářil jasný měsíc, který jenom umocňoval tuto vzácnou chvíli. V Matoušovi jsme spálili svoje lístečky a očekávali Nový rok. Závěr byl v tichosti. Vtom se ale rozezvučela trubka ohlašující rok 2018. Zazpívali jsme si Svatováclavský chorál a Českou i Slovenskou Hymnu. Popřáli jsme si požehnaný Nový rok, zhlédli ohňostroje a upalovali zase na Vesmír. Tam už byl připraven raut a po něm taneční zábava. Tančili jsme až do 3 hodin.

Pondělí bylo náročné. Nesli jsme si s sebou únavu předchozího a vlastně už i dnešního dne. Dostat se na mši do Deštného bylo téměř nadlidské. Nevím ale o nikom, kdo by po cestě padl. :) Po mši už přišlo na řadu balení a odjezd do svých domovů.

Závěrem nezbývá než poděkovat všem, kteří tam s námi byli a politovat ty, kteří se zúčastnit nemohli. Pro mě osobně to byl týden plný Boží milosti. Týden, během kterého jsem poznával sebe, druhé lidi a samotného Boha, který byl uprostřed nás. Nebojte se žít z tohoto společenství! Pokud v sobě najdete tu odvahu vytrhnout se z běžného života a navštívit Vesmír ať už na Silvestra nebo jinou akci, nebudete litovat. Krása tohoto společenství vás pak může povzbuzovat na každém kroku vašeho života. :) 

Jiří Enderle