Na Vesmír jsem jela teprve podruhé a tentokrát i sama, z čehož jsem byla vcelku rozpačitá. Nikoho jsem tu neznala. Měla jsem strach z nového prostředí a spousty cizích lidí. Obávala jsem se úplně zbytečně. Našla jsem tu nespočet přátel, se kterými jsem si rozuměla jak už dlouho s nikým jiným.
Tito lidé v mém srdci zůstanou velmi dlouho, stejně jako tento víkend. Ze všech tu sršela taková odhodlanost a neskutečná zapálenost do všeho možného. Každou minutu strávenou ve sněhu jsme si jaksepatří užili. Nachlazená jsem byla ještě dva týdny poté. Velmi se mi líbil výstup sestry Gabriely a hra, kterou jsem pracovním názvem pojmenovala Bang, protože si za nic na světě nemůžu vzpomenout na to, jak se jmenovala. Všechno jsme to zakončili soudem. Musím velmi pozitivně ohodnotit herecké výkony všech zúčastněných.
To by bylo tak nějak vše. Tento víkend se mi stal nezapomenutelným, a ten výhled na nádherně zasněžené hory, se kterým jsem se každé ránu budila, z hlavy nedostanu nikdy.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.