...v malé zahrádce...

O POSTNÍ DOBĚ

8. 3. 2018 15:59
Rubrika: K zamyšlení... | Štítky: půst

Prožíváme jedno ze zajímavých a hodnotných období, které nám předkládá naše církev. Lidi si podobně jako na nový rok dávají různá předsevzetí, která těm otrlejším vydrží celých čtyřicet dnů. Jak často to ale jsou jenom vnější projevy a nezasahují hlubiny naší duše, nemění naše srdce a smýšlení. Mnozí toho už mnoho o půstu napsali, a nechci se přidávat do řady dalších elaborátů, chci se s vámi jenom podělit o to, co mě tento letošní půst oslovuje.

V poselství svatého otce Františka k postní době 2018 mě oslovilo spojení „zamrzlé srdce“. Poslední dny jsme se museli vyrovnávat s dost vysokými mrazy a to nejenom u nás v České republice. Je nám naprosto prokazatelně jasné, že když je něco zamrzlé, nemůže to žít, potažmo takto nemůže žít ani srdce. My ale přece chceme žít, chceme, aby naše srdce bilo, aby cítilo a milovalo. Jak se stane, že v nás láska začíná chladnout a srdce mrznout? V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium nám svatý otec František popisuje jasné projevy zamrzajícího srdce – sobectví, duchovní lenost, pesimismus, uzavírání se do sebe, vzájemné válčení či ztráta nadšení. Ups! A co mám teď dělat?

Církev nám nabízí účinnou medicínu (tři oříšky pro Popelku): modlitbu, almužnu a půst. Když byl někdo obzvlášť pod vlivem stresu, Vincent de Paul mu radil, aby setrval v modlitbě, aby se zastavil před Bohem, aby byl s Ním. To je adorace: postavit se před Pána, s úctou, pokojně, v tichu, odevzdaně. Může to být jakákoliv činnost, která nám pomáhá k zvnitřnění, setkání se se sebou samým, s Bohem. Ten, kdo adoruje, stává se milosrdnějším, chápavějším, ochotnějším, překonává vlastní strnulost a otevírá se druhým. Almužna nás osvobozuje od chamtivosti, přijímáme druhé, jsme ochotnější a pohostinnější, obětujeme se pro ně. Ať nás skutečně charakterizuje DNA přijetí, ochoty a společenství. Do třetice je to samotný půst, který oslabuje naše sklony k násilí, probouzí nás a působí, že jsme vnímavější vůči Bohu a bližnímu. Láska je dynamická, vychází ze sebe. Ten, kdo miluje, nesedí v křesle hledíc kolem sebe v očekávání příchodu lepšího světa, ale v nadšení a jednoduchosti vstává a jde. Je třeba jít, kráčet a zapalovat srdce lidí.

A tak přeji nám všem, abychom se nezastavili, ale nadále čerpali lásku a šířili ji kolem sebe. Láska je nakažlivá, ochotná a svorná. Střežme a chraňme svá srdce, vždyť z nich vychází život (Př 4,23). Nedovolme, aby zamrzla!

 vaše sestra Gabriela ?

Zobrazeno 596×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz