CETILETÍ (8. - 10. 12. 2017)

Na Vesmíru jsem byla poprvé asi před pěti lety. Dvě moje nejlepší kamarádky od nás z farnosti mě vzali s sebou a jsem jim oběma vděčná, že to udělali. Prožila jsem tenkrát na Vesmíru jen jeden den, ale z té návštěvy čerpám dodnes. 

Letos jsem se vydala na Cetileté z jednoho důvodu, chtěla jsem načerpat zase víru a najít pána Boha a zase mu říci své ano, že mu plně důvěřuji a nechávám se jím vést. A to se mi povedlo!

Na Vesmír jsem přijela v sobotu 9.12, protože den předtím měl můj brácha v tanečních věneček. Už jsem se na Vesmír moc těšila. V autobuse jsem narazila na kamarády, které se taky chystali na Cetileté, tak to bylo skvěle načasované. Dorazili jsme asi kolem půl 9 k Národnímu domu do Deštného, pak nás čekala cesta nahoru. Nám to nevadilo, protože jsme si po cestě povídali. Překvapilo nás, když asi před posledními dvěma zatáčkami na místo určení nás zastavil můj kamarád Tomáš, který nám jel naproti. To byl první Boží dárek.

Dorazili jsme na Vesmír a už bylo po slovu na den a chystalo se na pěší pouť do Rokole. Když jsem zaslechla, že se půjde zrovna tam, tak se mé srdce zaradovalo, vždyť to je jen pár kilometrů od mého domova. Mám to tam moc ráda.

Po společných přípravách na cestu jsme vyrazili. Všude byl sníh a já byla nadšená, že ho vidím, protože v Hradci sníh nemáme. Cesta nám pěkně utíkala, protože jsme si všichni popovídali i zasmáli. Někdo z nás prožil i nějaký ten pád po ledě, protože po cestě jsme měli plno takových to nástrah. Měla jsem radost, že jsme šli na pěší pouť, protože to pro mě byla i taková menší příprava na pouť do Santiaga de Compostela, na kterou půjdu příští rok v červenci. Po cestě jsem si o té cestě mohla hodně popovídat právě o přípravě na takovou pouť a získala jsem další praktické a cenné informace.

Když jsme dorazili do Bystrého, tak nás Jenda Barborka pustil k němu na faru, kde nám zatopil v kamnech, tak jsme se mohli posilnit na další průběh pouti. Společně jsme se rozdělili o zásoby z domu v podobě buchty a řízků. To nebyla špatná zastávka. :)

Potom jsme se už blížili k cíli cesty. Když jsme dorazili do Rokole, tak jsme zamířili ke kapličce, kde měla být slavnostní mše Svatá. Obětavý Petr nám při mši hrál na kytaru, tak se nám krásně zpívalo. Cítila jsem se při mši jako doma. Bylo to moc hezké. Po mši nám místní řádové sestřičky přinesli skvělé buchty, byli jsme nadšení z jejich srdečnosti a obětavosti.

Po posilnění jsme se rozdělili asi na tři skupiny, někdo z nás šel rovnou až na Vesmír, někdo jen do Bystrého napřed a třetí skupina si šla nabrat vodu ze studánky a že taky dorazí do Bystrého. Já jsem byla v té poslední skupince. Šla jsem s Martinou, Mončou, Jendou, Tomášem a po cestě jsme se modlili růženec.

Když jsme všichni dorazili na Vesmír, tak jsme měli večeři a po ní jsme společnými silami uklidili špinavé nádobí. Před večeří nechyběla písnička s kytarou a společná modlitba.

Po večeři jsme měli program v krbové místnosti. Jeroným nám vyprávěl o své pouti do Assisi. Měl připravenou prezentaci, kterou nám promítal a přitom vyprávěl zážitky z cesty. Bylo to velmi zajímavé a v jeho podání to bylo i zábavné. Jeroným nám posílal své zápisky z pouti, mapy a další užitečné pomůcky, které se mu při cestě hodily. Říkal nám, že na tu cestu neměl žádný plán, že to vše nechal plně na Bohu, že zažil skvělé zážitky, kdy mu Bůh ukazoval cestu. Seznámil se s různými lidmi, kteří mu sami od sebe pomáhali. Pamatuji si, že silný zážitek zažil v jednom kostele, kdy za ním přišla jedna babička a řekla mu citát z Bible: „Neboj se, Bůh se o Tebe postará.'' Tento citát od té doby hodně používám a musím říct, že se mi jinak vstává do nového dne. Prožívám krásné neplánované chvíle s Bohem.

Po Jeronýmově vyprávění jsme ještě zůstali v krbovce a prožili nádhernou adoraci. Po tomto silném zážitku jsme si povídali, dokud se nám únavou neklížily oči.

Druhý den byly ráno ranní chvály a po ní společná snídaně s písničkou a modlitbou. Po snídani jsme zase uklidili a chystali jsme se na společnou mši svatou v kostele svaté Máří Magdalény v Deštném. Plno z nás si udělalo po ráno krásnou procházku do kostela. Při mši jsem mohla Bohu poděkovat za krásný víkend, který jsem díky němu a ostatním mohla prožít na Vesmíru. 

Po mši jsme ještě měli závěrečné kolečko v krbovce, kde jsme zhodnotili celý víkend a mohli se podělit o společné zážitky. Poté následoval společný oběd a po obědě a úklidu jsme se rozjeli každý do svých domovů.

Na Vesmíru jsem si to moc užila a těším se na další dobrodružství. 

Verča