DESATERO - 5. přikázání

5. PŘIKÁZÁNÍ: NEZABIJEŠ

Páté přikázání se týká daru života. Nikdo z nás si život nedal sám, a tak nemáme ani právo nikomu život vzít a škodit sobě i druhým na zdraví. Výjimkou je, když se nacházíme v situaci nutné sebeobrany nebo obrany druhých lidí.

To co spolu probíráme, jsou Boží přikázání. Lidé často říkají: „Ale kdyby Bůh byl, nemohlo by být tolik hrůz, tolik zabíjení. Kde byl Bůh například v Osvětimi?“ Na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď – v přikázání NEZABIJEŠ.  Otázka ovšem je, kde byl v Osvětimi a v jiných hrůzách, člověk. Kdyby znal páté přikázání, nikdy by nemohl takové hrůzy dopustit. Nedávejme vinu Bohu, který nám dal svobodu a zároveň rady, jak dobře žít. Hledejme chybu v lidech, kteří nedodržují Desatero.

V pátém přikázání jde o ochranu života, o úctu ke všemu živému a také o ochranu mezilidských vztahů. Člověk může „zabít“ i mezilidské vztahy, důvěru, věrohodnost, naději.

Do pátého přikázání samozřejmě patří i potrat. Potratu se velmi často nesprávně říká interrupce, umělé přerušení těhotenství. To je velký omyl, protože potrat není přerušení, ale zničení, zabití. Počatá lidská bytost se tak nikdy už nenarodí. Není dovoleno ani asistovat při potratu. To se týká lékařů a sester.

Do tohoto přikázání patří trest smrti a eutanazie, tedy způsobit smrt postiženým, nemocným a umírajícím lidem.

Páté přikázání nás vede k péči o vlastní tělo. Neměli bychom dělat nic, co škodí našemu zdraví, jako je např. užívání drog nebo nadměrné požívání alkoholu.

 P. Jan Paseka