DIECÉZNÍ POUŤ MLÁDEŽE NA KRÁLÍKY (z Pardubic)

Ve dnech 26. – 29. října se náš vikariát Pardubice zúčastnil Diecézní poutě mládeže do Králík. Sraz jsme měli na pardubickém nádraží v 17:40. Na nádraží na nás čekali Filip s Georgem. Sešlo se nás celkem 12 účastníků. George byl tak hodný, že naše krosny vzal autem, abychom se s nimi nemuseli tahat. V 18:05 nám jel vlak. Naše výprava směřovala nejprve do Polska do Mezilesí. V Ústí nad Orlicí jsme přestupovali. Ve vlaku byla veliká legrace, nudu jsme opravdu nezažili. Cesta nám trvala cca 2 hodiny. Vystoupili jsme na nádraží v Polsku v Mezilesí a šlapali jsme ještě asi dvacet minut na místo ubytování do místní hasičárny. George tam zrovna přijel se svým autem a našimi věcmi. Když jsme všechno vyložili, navečeřeli jsme se. Filip, George, Lucka, Vojta a Áďa si připravili krásné představení ze života Panny Marie – část, kdy se Maria (Lucka) dozvěděla od anděla (Filipa),že se jí narodí děťátko. Hráli to vtipnou formou. Po té jsme si ještě zahráli pár her, pomodlili se a šli spát. 

Ráno při snídani jsme se dozvěděli nepříjemnou zprávu a to, že Filip nám onemocněl. Musel se vrátit do Pardubic. Mrzelo nás to. Museli jsme si tedy poradit sami. George odvezl Filipa na vlak.  Pak George pokračoval i s našimi krosnami do Králík. Velení se tedy ujala Lucka s Vojtou. Plně jsme jim důvěřovali a myslím si, že to zvládli na výbornou. Na cestu jsme se museli pořádně nabalit, byla veliká zima a ke všemu pršelo. Cestou jsme se stavovali v obchodě pro sáčky na nohy, abychom neměli mokré ponožky.

Celá ta naše cesta do Králík byla dlouhá 15 km. Při cestě jsme hráli hru. Šli jsme ve dvojici. Jeden měl zavázané oči a druhý vedl. Střídali jsme se. George mezi tím dorazil do Králík, kde nechal auto a šel nám naproti. Když jsme se s ním sešli, zalezli jsme do nějaké garáže, rozložili si pláštěnky a naobědvali se. George byl moc hodný a dal nám čokoládu na doplnění energie. Po té jsme vyrazili zase na cestu a modlili se při cestě růženec. Za sebe bych řekla, že nejtěžší na celé výpravě bylo vyšlapat kopec nahoru ke klášteru. Naštěstí jsme to zvládli. Nahoře jsme se vyfotili a šli dovnitř kláštera. Bylo tam mraky lidí. Uvítali jsme se s Hradeckým vikariátem, vybalili, najedli a v 17 hodin začal program mší svatou.  Krásně jsme ji prožili. Po mši byla večeře.

Ve 20 hodin koncertovala skupina KaPři, která přijela z Prahy. Některé písničky jsme znali a zpívali s nimi. Bylo to moc hezké. Ve 21:30 byla adorace, při které byla možnost se vyzpovídat. Večer jsme si zahráli společenské hry a šli spát.

V sobotu byla dopoledne ranní modlitba a po ní následovala hra. Zúčastnilo se jí hodně lidí. V 11 hodin se promítal film, byla to taková krásná vzpomínka na setkání v Olomouci. V 13:30 jsme se modlili růženec mládeže a v 14:30 následovala mše svatá s panem biskupem. Po té se mladí z ostatních vikariátů sbalili a odjeli domů, ale jen my spolu s dalšími 4 lidmi zůstali. Následoval náš vlastní program.

Po skvělé večeři, kterou připravila Terka, jsme dostali za úkol udělat scénky. Každý měl jinou část. Narození Ježíše byla první část, druhou částí bylo vzkříšení Ježíše. Povedlo se nám to. Potom jsme si sedli do kroužku a říkali jsme si, za co bychom určitému člověku poděkovali. Poté následovalo zpívání a pomodlení v kapli a večer byl volný program.

Ráno George odjel s pár lidmi zpátky do Pardubic a zbytek jel s Luckou a Vojtou vlakem. Byl velký vítr, ale naštěstí jsme to zvládli a dojeli do Pardubic v pořádku. Moc jsme si to užili, byl to krásný zážitek. Všem patří veliké dík.

Kateřina Dvořáková