CSM OLOMOUC

Když mám popsat vzpomínky na Olomouc, je toho hodně, co bych chtěl říct. Hlavně jsem se ale na setkání setkal s mnoha skvělými lidmi i s Božím vedením.

Cesta do Olomouce byla víceméně příjemná. Pár lidí ve vlaku se netvářilo příliš vlídně na to, že se do jejich „osobáčku“ má vejít ještě takové pěkné spolčo. Zachránili to však posílené vlaky, které byly vysílány pro potřebu akce.
Na cestě do centra setkání tzv. Korunní pevnůstky jsem poprvé pocítil ten velký počet všech účastníků. Dlouhý had složený z mladých křesťanů byl podle mého mínění překvapením i pro kolemjdoucí.

Celý program byl velice pestrý a naplněný, i když jsme velkou část dne strávili čekáním ve frontě a cestováním pěšky.

Jako první hluboký zážitek přišel se středečními litaniemi. Měl jsem šanci se zastavit a zahledět se do mého srdce. V tu chvíli jsem se cítil lehčí a další den na mši jsem dal všechno své trápení na oltář.

Velikou radost mi dělala hudba od kapel Sněženka a Srdcaři, kteří dali dohromady pár písní, které jsem dávno znal od jiných autorů, ale ve zpěvnících mi hodně chyběli (např. Oceány). Doprovázeli i modlitby Taizé a svou duchovní složkou a závěrečným „Otče náš“ sjednotili všechny okolo.

Sobotní setkání s rodiči bylo mezigeneračním zpestřením, které vyústilo ve vigilií při svíčkách. Byly to velice silné okamžiky a moc příjemné prožití atmosféry.

Setkání šesti a půl tisíců mladých křesťanů se zakončilo v neděli mší svatou a výzvou, aby v roce 2022 tvořila Česká republika zázemí pro Světové dny mládeže.
Poté, naplněni až po uši tím, co jsme za týden načerpali, jsme vyrazili osobáčkem zpátky do svých domovů.

Jiří Hubálek