MARIÁNSKÁ DOGMATA

Dnešní pojednání bude patřit dogmatům, která se zabývají Pannou Marií. Dříve než tak učiníme, nebude určitě na škodu vysvětlit si nejprve slovo dogma, co tím myslíme. Je to vyjádření konkrétní skutečnosti, pravdy, o které je církev s naprostou jistotou přesvědčena, že to tak doopravdy je. Dogma se vždy opírá o zjevení obsažené v Božím slově a o učitelský úřad církve, který tvoří římský biskup (papež) a biskupové s ním spojeni. Dogmata jsou články víry, které církev uznává jako zjevenou pravdu. Popírání toho co je prohlášené za dogma, je blud.

Mariánská dogmata jsou čtyři. Všechny popisují, vystihují a upozorňují na úzký vztah Ježíše – pravého Boha se svojí matkou Pannou Marií. Nejsou oslavou samotné Panny Marie, ale dobrého Boha, kterému ona říká celým svým životem ano.

Představme si nyní tyto články víry.

1. Efezský koncil v roce 431 prohlásil, že Maria je Matka Boží. Není nějakou bohyní, je pravým člověkem. Bůh si ji vyvolil za matku svého Syna. Protože je Matkou Boží, zaslouží si z naší strany úctu. Maria je tedy Bohorodička. To souvisí s tím, že Ježíš má božskou i lidskou přirozenost, je pravý Bůh a pravý člověk. 1. ledna slavíme slavnost Matky Boží, Panny Marie, kdy si toto dogma připomínáme. Vstupní modlitba toho dne říká, že Bůh si vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení, která se za nás u něho přimlouvá.
   
   
2. Druhý cařihradský koncil definoval v roce 553, že Maria je ustavičná Panna. Ježíš přijal svojí lidskou přirozenost skrze Mariinu spolupráci s Bohem. Maria počala Ježíše z Ducha svatého. Byla pannou před porodem i po porodu. Bůh, když vstupuje do života člověka, tak mu nic nebere, naopak ho obdarovává. Tento titul Panna, je pro Marii, Matku Boží, jedním z nejčastěji používaných.
   
   
3. 8. prosince 1854 vyhlásil papež Pius IX. článek víry o Neposkvrněném Početí Panny Marie. Maria byla počata bez dědičné viny a pro zásluhy svého Syna byla uchráněna hříchu. Nebylo nic, co by narušovalo a rozdělovalo její vztah s Bohem. Maria tak dostala zvláštní milost. Září  v ní pravá a čirá forma krásy bez stínu lži a porušení jakýmkoliv hříchem. V den vyhlášení této pravdy, tedy 8. prosince, slavíme slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Ve vstupní modlitbě se říká, že Maria byla uchráněna od dědičné viny, aby byla důstojným příbytkem Božího Syna. Bůh ji už od počátku zahrnul svou milostí. V prefaci se modlíme: „Tys nedopustil, aby ji poskvrnil hřích, tys ji naplňoval svou milostí a v jejím čistém lůně jsi připravil důstojný příbytek pro svého Syna, našeho Spasitele, Beránka bez poskvrny, obětovaného za hřích světa.“
   
   
4. Poslední dogma, které se týká Panny Marie, je prohlášení o jejím nanebevzetí. Tuto pravdu vyhlásil v roce 1950 papež Pius XII. Maria, která nespáchala žádný hřích, byla vzata po skončení svého pozemského života s tělem i duší do nebeské slávy. Liturgicky si nanebevzetí Panny Marie připomínáme 15. srpna. Vstupní modlitba připomíná, že Bůh vzal Marii do nebeské slávy s tělem i duší. Zároveň je zde i prosba o pomoc, abychom i my celým svým životem směřovali k nebi.

Vidíme tedy, že všechna tato čtyři dogmata jsou christologicky laděná. Slovy samotné Panny Marie můžeme říci, že tyto pravdy víry velebí Hospodina, který shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle ji budou blahoslavit všechna pokolení, že veliké věci Marii učinil ten, který je mocný. Bůh stále koná veliké věci. Ať nám jsou tyto články víry povzbuzením ve vztahu k Bohu, který stále koná dobré dílo.

P. Jan Paseka