JAK NÁM NAŠE ZÁVISLOST PŘEROSTLA PŘES HLAVU

Na DCM pracujeme dvě holky. A fakt nás to baví. :) Obzvlášť když si rozumíme a máme podobný styl humoru. Možná nejen humoru. Obě ujíždíme na takových těch lepících papírcích (to není novinka, bylo to zmíněno už dříve), kterými si zdobíme všechny plochy, co vůbec polepit jdou, protože to nejen udrží informaci nebo úkol, aby se na něj nezapomnělo, ale je to taky prostě hezky barvené. Momentálně vede žlutá a růžová. Tyjo, až se dostaneme k zelené…

A jak se tak prohrabujeme v těch všech lístečkách, tužkách, fixách… naše závislost na papírenských potřebách stoupá (ale pozor, spotřeba zůstává stabilně minimální – krom lepících papírků). Jít okolo papírnictví znamená velkou dávku odhodlání tam nevkročit a ještě větší dávku při nákupu, aby člověk neodešel úplně se vším, co tam najde, přestože u spousty věcí nemá tušení, k čemu se to používá.

Všechno by si pěkně žilo v barevné harmonii s "vůní" lihových fixů, kdyby nenastal zlom v naší umělecké kariéře. Nadešel čas na krok vpřed. Picasso, třes se, začínáme dobývat umělecký svět v rámci tvořivých dílen a výzdoby na CSM v Olomouci. I když Picasso se nemusí třást ani tak před námi dvěma, ale spíš před celými týmy lidí, kteří svou skutečnou šikovností a nadáním právem otřesou celým uměleckým světem. :)

Nicméně naše srdce zaplesala opravdovou radostí nad možností se společně s ostatními kreativně vyřádit. Tedy do doby, než se začal dávat dohromady seznam věcí, co je potřeba sehnat… Tady to všechno začalo. Začal intenzivní kurz představivosti a matematiky. Všude nám visí otazníky, co objednat a kolik toho objednat. Přiznáváme, naše spotřeba papíru ze stabilního minima vrostla na nestabilní nekonečno. Píšeme všechno, co budeme potřebovat. Bazén se škrtnul, údajně to není výtvarná potřeba. Fňuk.

A tak si společně ještě s Maruškou (= vedoucí výzdoby) lámeme hlavu a nad každou položkou se bojíme říct to číslo, kolik toho vlastně budeme chtít. Zachraňuje to šicí stroj, který je potřeba pouze jednou. :)

Pro některé je tohle asi normální. :) Pro nás sice zkušené závisláky, ale nezkušené velkovýrobce jsou to šílená čísla. To víte, běžně jdeme pro pár pastelek... To je velký rozdíl oproti celým krabicím všeho (ne)možného. Už jen počet nůžek o mnoho přerůstá celkový součet našich let. Naštěstí máme okolo sebe lidi, kteří nám umí poradit.

Po finálním soupisu, přestože se ještě mění a doplňuje, docházíme k závěru: je toho kotel. Díváme se na tu naši kancelář s představou všech chodeb a našich skladů a přemýšlíme, kam ty věci, až je pořídíme, dáme. Následuje otázka, jak to dovezeme do Olomouce. Kamion ani jedna z nás nemáme. Takhle, ani jedna z nás nemá na kamion ani řidičák. Po představách, že zapřáhneme několik koňských spřežení, docházíme k závěru č. 2 – podruhé a už definitivně škrtáme bazén. Topit se můžeme i v papírech. :)