ÚCTA K PANNĚ MARII

V letošním roce prožíváme sté výročí od zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Stalo se tak v roce 1917. Tři malé děti: Františka, Hyacintu a Lucii si Bůh vybral, aby jim prostřednictvím Panny Marie ukázal veliké věci. Vždycky, když přemýšlím o těchto událostech, vybaví se mi Ježíšova slova: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo“ (Mt 11,25-26).

Fatimské události jsou velkou Boží školou pro celý svět. Mají rozměr andělský, eucharistický, mariánský, kající, prorocký, politický a kosmický. O zjevení Panny Marie ve Fatimě naleznete více informací na www.fatima2017.cz.

Na stránkách tohoto časopisu bychom se letos věnovali několika úvahám týkajících se Matky Boží. V tomto a příštím čísle se zaměříme na úctu k Panně Marii, dále to budou témata Maria v Písmu svatém, mariánská dogmata, mariánské svátky a modlitba posvátného růžence.

Člověk má rád nějaké vzory. Ti, kteří rádi hrají např. hokej, mají oblíbeného hokejistu, kterého by rádi napodobovali, ten kdo rád hraje na hudební nástroj, obdivuje nějakého muzikanta. My křesťané bychom měli mít jako vzor právě Pannu Marii. Proč? Protože ona nám nejlépe ukazuje na Ježíše, velebí Boha a je pokornou služebnicí. Není člověkem mnoha slov, ale postojů. Učí nás přemýšlet o Božích věcech. Učí nás jak správně naslouchat Kristu, jak vstoupit tiše do jeho školy. Sám Bůh nám ji dává jako vzor.

Kým je Maria především? Na to krásně odpovídá ona sama během návštěvy archanděla Gabriela při zvěstování: „Jsem služebnice Páně“ (Lk 1,38). Maria zaujímá postoj pokorné služebnice. Nikdy ji nesmíme zaměňovat za Boha, kterému jedinému se máme klanět. Jí náleží úcta, protože je nejlepším vzorem člověka, který je zcela oddán Bohu. Zaměřit pozornost na Marii, znamená vstoupit do té nejlepší školy. Bůh nepotřebuje nějaké fanatiky, ale následovníky. Lidé někdy fanaticky obdivují určitého člověka, hudební skupinu, sportovní tým. Maria nás nevede k tomu, abychom ji fanaticky obdivovali, ale abychom ji následovali a stali se služebníky našeho Pána. Učí nás být s Bohem, být v jeho přítomnosti.   

Klademe si mnoho různých otázek. To je zcela správně. Mnohdy dostáváme a vyhledáváme odpovědi na tyto otázky všude možně na internetu, na googlu, ale otázkou je, jak pravdivé jsou ty odpovědi. Maria nás učí klást otázky, ale zároveň její důležitou školou je trpělivost. Nemusíme hned dostat odpověď na všechno. Ona nás učí naslouchat Bohu, který dává odpověď, ale mnohdy ne hned. Mít správnou úctu k Matce Boží znamená růst také v trpělivosti a čekání.

Maria je v církvi uctívaná již od začátku. Koncil v Efesu roku 431 definoval Marii jako Matku Boží (Theotokos = Bohorodička). V Magnificat říká Maria: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný“ (Lk 1,48-49). To není povýšenecká řeč, nýbrž konstatování, že se lidé všech generací budou radovat z jejího ANO, které dala Bohu, a on se tak mocí Ducha svatého stal ve svém Synu jedním z nás. Bůh prokázal Marii to největší privilegium. Povolal ji za matku svého Syna. To je dílo Boží, které si právem zaslouží velikou úct. Kdo z nás by tuto skutečnost mohl popírat? Proto Marii uctívají všechna pokolení. Ano i to naše pokolení, my v tomto čase, protože jsme tak pozorní a všímaví k samotnému Bohu. To patří k pravé mariánské úctě, abychom byli vnímaví na Boží působení.

Druhý vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium v článku 66 říká: „Různé formy oddané úcty Boží rodičce, které církev schválila v mezích zdravé a pravověrné nauky podle poměrů dobových a místních a podle povahy a ducha věřících, působí to, že když je ctěna Matka, je náležitě poznáván, milován a oslavován i Syn – kvůli kterému bylo všechno stvořeno (srov. Kol 1,15-16) a o němž věčný Otec rozhodl, „aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti“ (Kol 1,19) – a jeho přikázání jsou zachovávána.“ Pro vysvětlenou konstituce Lumen gentium pojednává o církvi. To že osmá kapitola je výhradně věnovaná Panně Marii, jednoznačně ukazuje, že Maria do církve patří a je na místě mít k ní náležitou úctu.

Tuto dnešní úvahu bych zakončil modlitbou preface při mši svaté O Panně Marii, Matce církve, kde je krásně řečeno proč si Maria zaslouží naší úctu.

Neboť ona s čistým srdcem přijala tvé Slovo, ve svém panenském těle počala Krista a stála u kolébky církve. Ona je Matkou všech: když Kristus umíral, odkázal jí ty, které miloval, a všechny, jimž svou smrtí otevřel život věčný. A když s apoštoly toužebně očekávala tvého zaslíbeného Ducha, dala církvi příklad vytrvalé modlitby. A také ve slávě, kterou má u tebe, s mateřskou láskou stále bdí nad tvou církví a provází nás na cestě k tobě, až do dne, kdy nás Kristus shromáždí v tvém království.

P. Jan Paseka